HOME
https://ulozto.cz/file/mqYUV6rqcTNp/zohan-kryci-jmeno-kadernik-2008-2pack-exclusive-edition-2020-rar
Vláda musí zastavit islám. Jinak to zkusím já, říká aktivista Konvička
Nejkrásnější africká pohoří
Afrika je plná vysnějšfrická pložité vybavení ani extrémní odvah
Určitě se najdou lidé, kteří by do výběru nejzajímavějších hor Afriky zařadili úplně jiná pohoří, úplně jiná místa. Je to jako vybírat pět nejkrásnějších holek na maturitním plese. Prožil jsem s nimi dlouhá školní léta, s mnohými mám osobní zkušenosti, s mnohými bych osobní zkušenosti rád měl, ale neměl jsem šanci, některé mi voní, jiné ne atd.
Stojíte před tím usměvavým, vyzývavým davem a máte vybrat pár nejkrásnějších. Chtělo by to panáka, ale asi by to nepomohlo. Nakonec je vyberete. Tohle je tedy můj výběr holek. Uvidíme, jak budou vypadat za deset let, až je nečekaně potkám. Snad si neřeknu: Panebože, kam jsem dal tehdy oči a rozum. Snad nebudu rychle přecházet na druhý chodník, abych se k nim nemusel hlásit. Život je někdy pes.
Vydejte se na alespoň desetikilometrový trek. Výhledy stojí za to.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Budoucí hvězda – pohoří Simien v Etiopii
Tohle je kráska, která svět ohromí teprve v budoucnu. Turistika sem proniká teprve nesměle, ale Čechů prošlo pohořím Simien už tolik a byli tak nadšeni tím, co viděli a zažili, že se pomaloučku, potichoučku začíná o téhle budoucí hvězdě horské turistiky vědět. Naprosto právem. Najdete tu všechno, co na horách milujete. Hluboké propasti, táhlá údolí, úchvatné výhledy do daleka, vodopády, ticho a samotu.
Bude určitě pár let trvat, než se Simienu zmocní masová turistika, ale infrastruktura tu už nějaká je a je rok od roku lepší. Místní komunity pochopily, že služba turistům může přinášet práci a peníze, ale zároveň jim jejich osobní hrdost nedovolí zničit svou přirozenost a respekt ke své krajině.
Pohoří Mt. Kenya je druhé nejvyšší pohoří v Africe. Dosahuje výšky 5199 m n. m.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Věčně druhý, to je k vzteku
Nebýt Kilimandžára, bylo by pohoří Mt. Kenya určitě nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším pohořím východní Afriky. Nejsou tu tak krásná údolí jako v Simienu, ale každý milovník hor si tu najde to své. Stále více turistů, kteří míří na safari, se zastavuje na pár dnů i v Mt. Kenya, protože je to úplně jiná Keňa, než by očekávali.
A ten, kdo míří do nádherného parku Samburu, si v Mt. Kenya může udělat zastávku. Výborné zázemí, velmi zkušení horští vůdci a výběr tras podle obtížnosti, to vše předurčuje pohoří Mt. Kenya k rostoucí popularitě. Být věčně druhý je k vzteku, ale místní z toho určitě žádný mindrák nemají, a kdo se sem vydá, bude nadšený.
Unikátní území pohoří Mt. Kenya je chráněno jako území národního parku a je zapsáno na listině přírodních památek UNESCO.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Stály ty útrapy za to? Určitě!
FOTO: archiv CK Marco Polo
Magická hora – symbol Afriky – Kilimandžáro
Přitahuje pozornost od nepaměti. Je součástí mnoha legend mnoha etnik žijících na jejím úpatí. Stala se hrdinou mnoha knih a filmů. Majestátní hora Kilimandžáro. Vyškrábat se silou vůle na vrchol Kilimandžára touží i lidé, kteří se jinak horám vyhýbají. Je to výzva, je to móda, je to nějaká magická síla, co táhne člověka vydat se na trasu. Jsou lidé, kteří se na Kilimandžáro vydávají znovu a znovu, stoupají na vrchol různými trasami.
Ale k tomu, abyste si užili Kilimandžára nebo sousedního Mt. Meru, vůbec není nutné vydávat se až na vrchol. I milovníci safari, kteří se vydávají do Tanzanie a zastavují v Arushe, mohou vyrazit na jednodenní trek v podhůří Kilimandžára. Nezdoláte sice vrchol, ale na kopec, který tak Afriku proslavil, si sáhnete.
Nádherný úsek výstupu. Vřesoviště.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Dračí hory jsou rájem pro milovníky hor.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Kdo miluje hory, měl by si najít čas a vyrazit do Dračích hor
Každý rok vyrazí do Jihoafrické republiky stovky Čechů, ale jen velmi málo z nich se vydá během své cesty do Dračích hor. Přitom je to jedna z nejkrásnějších částí Jihoafrické republiky (a Lesotha). Především oblast severních a středních Dračích hor je plná nádherných scenérií, které svou majestátností uchvátí i hodně zkušené horské turisty.
Území někdy nazývané Čtyři údolí začíná údolím Champagne a končí The Middledale Pass Valley. Každé údolí má odlišný charakter krajiny a láká odlišnými krásami a výhledy. Projděte si je všechna. Stolové hory, vodopády, údolní říčky a potoky. Kvalitní zázemí a přitom na každém kroku důkazy respektu a úcty k čisté přírodě.
Dračí hory nejsou pouze pro horské turisty. V údolí je krásné 18jamkové golfové hřiště. Dá se tedy krásně propojit toulání po horách a golf na kvalitním hřišti s nádherným výhledem na okolní vrcholky hor.
Panenská příroda Dračích hor.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Mešita s nejvyšším minaretem světa má kabrio střechu vážící 1100 tun
Mešita Hassana II. v marocké Casablance je jednoznačně jednou z nejmodernějších mešit na světě. Tato stavba oplývá mnoha zajímavostmi. Běžného smrtelníka asi nejvíc zaujme to, že má střechu opatřenou motorem. Střecha sice váží neskutečných 1100 tun, ale v případě, že je třeba vyvětrat, motory ji během krátké chvíle otevřou.
Marrákeš - město barev, dobré nálady a stylu
Marrákeš je město barev, vůní a orientálního stylu. Maroko v malém. Křižovatka, místo setkávání. Tady se potkává přímořská planina s horským masívem a s vyprahlou pouští. V posledních letech se do Marrákeše stěhuje stále více mladých Francouzů a Italů, rekonstruují staré domy na restaurace, kavárny, galerie a malé hotýlky a obnovují tak slávu kulturního centra starého města.
Máloco vám utkví v paměti při návštěvě Marrákeše tak jako barvy. Tohle město je opravdu barevné a zdobné. V překladu z berberštiny znamená jméno města „Země Boha“ a vznikalo jako nové hlavní město dynastie Almorávidů kolem roku 1060. Několik století hrálo významnou roli v celé severní Africe a patřilo k nejbohatším městům celého regionu. Náměstí Djemaa el Fna bylo záměrně postaveno tak obrovské, aby bylo schopno pojmout pravidelné trhy, které se zde pořádaly a pořádají dodnes.
Marrákeš byl od pradávna obchodní křižovatkou. Koření na místní trh se sem dostávalo díky karavanám putujícím přes Saharu.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Centrum města – medina je výchozím bodem k dalším zajímavým místům města a okolí. Proto chce většina návštěvníků bydlet právě tady. Je to bezesporu výhodné pro aktivní turisty, kteří se rádi potulují po městě, proplétají se úzkými uličkami starého města, rádi posedí v kavárnách nebo zkoušejí kvalitu různých restaurací. Málokde na světě vám bude čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva nebo citronáda chutnat tak jako v kavárnách v okolí náměstí Djemaa el Fna. Pohodu kazí kapsáři a dohazovači, s tím se ale bohužel musíme naučit žít a musíme být nejen ostražití, ale i dostatečně drsní. Kdo umí dostatečně rázně říct své: „NE!“, ten si rychle sjedná respekt a má klid.
Úzké uličky v centru starého města jsou charakteristické svou červenou barvou.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
I medina má své centrum malých krámků (súků). Rue Souk Smarine nadchne každého fotografa, milovníka koření a orientu. Látky, koberce, mosazné lampy a svícny, pantofle a šátky, tohle je svět obchodu, živého divadla a boje o zákazníka. Pořád musíte mít na mysli, že vaše zavazadla nejsou nafukovací a letecké společnosti jsou k nadváze stále nepřátelštější.
Za většinou výrobků se stále ještě ukrývá dokonalá ruční práce a řemeslné dovednosti. Smlouvání pokládejte za součást obchodu a je jen na vašem vyjednávacím umění, kam až obchodníka „doprovodíte“. Na druhou stranu je fér si uvědomit, že obchodníkův čas má stejnou cenu a hodnotu jako ten váš a smlouvat jen pro srandu je tak trochu podlost. Obchodník se neurazí, když nic nekoupíte, ale je to jeho živobytí a k tomu bychom měli mít respekt.
Barvy, barvy, barvy. O tom jsou súky v Marrákeši.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Marrákešské památky jsou zajímavé, ale nejste ani v Egyptě, ani na Krétě. Tady jde mnohem víc o atmosféru a o jedinečný architektonický styl. V minulosti byla základním stavebním materiálem červená hlína z okolí města. Po stlačení a vysušení velice ztvrdne a zvýší se její odolnost proti vlhkosti. Navíc má výborné tepelné vlastnosti, což je v horkých letních měsících dost podstatná věc. Vedle hliněných cihel byl samozřejmě velmi často využíván kámen z okolních hor. Především mramor, který dodával stavbám majestát.
Krásným příkladem islámské architektury v Marrákeši je islámská univerzita Medresa Ibn Youssef.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
S klimatem se museli architekti vyrovnat zásadně, a tak začali stavět domy s nádvoříčky, s malými a velmi užitečnými atrii. Domy nemají téměř žádná okna do ulice a pokoje jsou prodlouženy arkádami do nádvoříček. Vzniká tím ochranná zóna stínu, a pokud je nádvoříčko doplněno vodním prvkem nebo zahradou, vzniká tak neuvěřitelně příjemný a relaxační prostor. Navíc to vše konvenuje s uzavřeným soukromým životem arabských rodin. Architektura je plná ornamentů a ozdob, která mají potěšit oko a mysl.
Ozdobou proslulých marrákešských dvorečků jsou nejen složité ornamenty, ale i stromy pomerančovníku nebo citrónu.
FOTO: Archiv CK Marco Polo
Kdo chce ale mít trochu klid, chce si užít lázní, zahrát si golf nebo vyrážet na treky do hor, měl by zvážit bydlení mimo město. Nebo si vše zkombinovat a pár nocí zůstat ve městě a další noci mimo město. Hotely a hotýlky za městem mají téměř vždy nádherné zahrady, kde máte pocit návštěvníka osvěžující oázy, plné pomerančovníků, citronovníků a olivovníků.
Do Marrákeše se vydejte nejdříve v polovině září, do té doby je tam příliš horko. Jedině pokud chcete podnikat treky v horách Velkého Atlasu, je léto nejlepším časem k návštěvě. Maroko patří mezi poslední tři království v Africe a na atmosféře v Marrákeši je to znát, je tu mnohem méně politiky a mnohem více pohody.
Největší mýty o Africe. Jsou pravdivé?
Afrika je bezesporu pro většinu Evropanů tajemný kontinent. A tajemství vždy vytvářelo a vytváří mýty a předsudky. Lidé se vytvářením mýtů pokoušejí vyrovnat se svou vlastní nevědomostí, strachem a do jisté míry i neoprávněnou nadřazeností. Mýtus se zrodí celkem snadno a rychle se šíří, jeho vyvrácení je pak však mnohem těžší, a mnohdy nepomohou ani jasné a ověřitelné argumenty. I když i tady platí staré pořekadlo: na každém šprochu pravdy trochu. Pojďme se podívat na pět největších mýtů o Africe.
Nebezpečí a násilí
Afrika se dostane do zpráv jen tehdy, když se tam stane něco hrozného. O Africe slyšíme jen v souvislosti s násilím. Hladomor v Somálsku, genocida ve Rwandě, terorismus v Egyptě, převrat v Mali, počet násilných činů v Jihoafrické republice. Bohužel to velmi zkresluje naše vnímání celého kontinentu. V takové chvíli si neuvědomujeme, že v Africe je 55 zemí a žije tu více než miliarda lidí. O mnoha zemích jsme ve zprávách nikdy neslyšeli, protože se v nich nikdy nestalo nic hrozného.
Po silnicích Jihoafrické republiky, Namibie a Botswany cestují každý rok tisíce turistů s pronajatým autem. S trochou obezřetnosti je to naprosto bezpečné.
FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo
Zprávy o hrozných a násilných činech v Africe nelžou. Hladomor v Somálsku, napětí v Súdánu, genocida ve Rwandě, přepadení a vraždy napříč kontinentem. Jenže existuje i jiná Afrika. Afrika naplněná lidmi, jako jsme my, kteří žijí své obyčejné životy bez násilí. Mají své starosti a radosti, mají své sny a frustrace.
I na rušných místech Káhiry se můžete cítit bezpečně. Nefoťte ale místní bez jejich svolení a chovejte se přirozeně.
FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo
Sedněte si do kavárny uprostřed Káhiry. Někde blízko univerzity. Klidně po setmění. Budete možná jediným Evropanem široko daleko. Vedle vás budou sedět mladí lidé i staříci, budou kouřit svou šišu a popíjet silný čaj s mátou nebo kávu. Budou klábosit a smát se. Budou po vás pokukovat, ale nikomu nebudete vadit.
Vyrazte v Kapském Městě v pátek večer do přístavního centra Waterfront. V hospodách vás budou obsluhovat černí, bílí, žlutí číšníci a stejně strakatá bude i parta u vedlejšího stolu, která zrovna slaví narozeniny. Setkejte se se Sambury na severu Keni nebo s obyčejnými Etiopany a poznáte, co je vřelost, která už v Evropě není k mání.
Násilí a nebezpečí je, bohužel, součástí lidské společnosti. Jsou místa, kde je dobré být mnohem obezřetnější, a jsou místa, kterým je třeba se vyhnout. Ale není to nic, co by bylo pouhou africkou záležitostí. Takový je prostě současný svět. Na druhé straně je, naštěstí, stále ještě většina lidí normálních a většina míst bezpečných. I v Africe.
Kapské Město je moderní velkoměsto srovnatelné v mnoha ohledech s evropskými metropolemi.
FOTO: Glenn Käsner
Chudoba
Tenhle mýtus má určitě reálné základy. Jenže jak se vlastně na Afriku dívat? Pohledem střední černošské vrstvy v Jihoafrické republice, Namibii nebo Botswaně? Pohledem staré indické rodiny, držící v rukou pavučinu obchodních společností v Keni a Tanzanii? Pohledem zimbabwského bezzemka, který se rozhoduje, zda se nepokusit emigrovat i s rodinou do vysněné Jihoafrické republiky? Pohledem živořícího Somálce v utečeneckém táboře? Pohledem spokojeného černošského farmáře z Ugandy? Rozhodně ne pohledem Evropana!
Zemědělci na mnoha místech Afriky jsou spokojeni. Nejsou bohatí v evropském slova smyslu, ale žijí slušný život. Tvrdě pracují, ale nestrádají. (úrodná údolí v Ugandě)
FOTO: archiv CK Marco Polo
Afrika má mnoho zdrojů – ropu, nerosty a půdu. Můj búrský kamarád Glenn mi jednou řekl: „Svět na Afriku kašle. Kašlal na ni odjakživa, ale teď možná nejvíc v historii. Za zlomek peněz utracených v nesmyslných válkách v Iráku a Afghánistánu by po Africe všude mohly být silnice a rozvedená pitná voda.“ Když jsem namítl, že Afrika pořád čeká nějakou pomoc (což je další mýtus), dodal smutně: „Ne, stačilo by, kdyby nám svět platil za naše věci tak, jak má, a kdyby dohlédl, aby peníze skončily tam, kde mají skončit. To teď dělají Číňani, a vy Evropani budete jednou plakat, že jste to prošvihli.“ Bylo to tak před šesti lety a od té doby postavili Číňané mnoho kilometrů silnic a mnoho kilometrů vodovodů. Evropané přinášejí humanitární pomoc a Číňané infrastrukturu. Netroufám si hodnotit, jen konstatuji.
Kmen Samburu patří mezi kmeny, které výborně fungují v rámci komunitních projektů.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Navíc sami bohatí Afričané začínají stále častěji vytvářet komunitní projekty, které velmi citlivě přinášejí udržitelný pokrok do míst, kam by se jinak nemohl dostat. Takové projekty jsou velmi často napojeny na využití lokálních zdrojů. A téměř vždy spolu se vzděláním přinášejí i možnosti nabyté vzdělání uplatnit v místě, v rámci komunity. To dává naději, že nedojde k vylidnění vesnic a exodu obyvatel do měst.
Prostor pro divoká zvířata a divokou přírodu se neustále zmenšuje. Přesto je mnoho zemí v Africe, které se snaží o její co největší zachování. Vzorem mohou být Botswana, Namibie nebo Jihoafrická republika.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Divočina
Asie se posledních deset patnáct let potýká s následky vzniku tzv. „PET populace“. Do života běžných lidí vstoupila moderní doba. Projevilo se to v mnoha ohledech, ale ukazuje se, že nejhorší je ekologický problém s igelitovými obaly a PET lahvemi. Tradiční obaly, které byly z přírodních materiálů a příroda si s nimi uměla poradit, byly nahrazeny něčím, na co nebyla asijská společnost připravena. Podobná „PET populace“ se dere k moci i v Africe. Rostoucí tlak urbanizace na zábor půdy a na narušování tradičních systémů začíná mít stále větší a větší dopad na divokou přírodu.
| Přečtěte si zajímavé články o Afriké přírodě. | |
Afrika už není o tom, že byste na divoká zvířata mohli narazit kdekoli. Je to záležitost národních a soukromých parků. Parků obrovských rozměrů, parků vedených vzdělanými a odhodlanými profesionály, ale v mnoha případech už parků za plotem. Velké národní parky jako Masai Mara, Serengeti, Samburu, Krugerův národní park a další zatím nejsou od okolí odděleny žádnou bariérou, ale zemědělská činnost a zástavba v okolí parků začínají vytvářet překážky přirozené migraci zvířat. Pro návštěvníka, který přijel na safari, to není vůbec patrné, ale už to začalo…
Snad se Afrika od Asie poučí a „PET populace“ nebude mít takový dopad na přírodu a ekosystémy jako v Asii.
Je zvláštní, že lidé při zmínce o historii Afriky tak často zapomínají na Egypt. (Abú Simbel)
FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo
Nedostatek historie
Velmi často se uvažuje o Africe jako o kontinentu bez dávné historie. Lidé v té souvislosti často nevnímají Egypt, Tunisko, Maroko a Alžírsko jako součást Afriky. Jako by arabská část Afriky patřila někam jinam. Jenže většinu památek v Egyptě nevybudovali Arabové, ale Afričané. Navíc úžasné památky jsou i na mnoha dalších místech Afriky. Tolik podceňovaná a pro většinu z nás neznámá Etiopie je protkána nesmírně zajímavými monumenty. Mali se svými hliněnými chrámy a paláci. Zimbabwe se svými tajemným Velkým Zimbabwe a další místa.
Ale historie Afriky, to není pouze Egypt. Velmi zajímavé jsou i Etiopie, Mali, Zimbabwe a další lokality. (Lalibela, Etiopie)
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Pradávné dějiny Afriky jsou nesmírně zajímavé, ale zatím Evropany opomíjené. Určitě nastane jejich čas a milovníci historie zabloudí i sem.
Jeden kontinent, mnoho zemí
Kilimandžáro je symbolem Afriky.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Afrika nesnese jednu nálepku, jedno heslo. 55 nezávislých zemí, 2 000 různých jazyků a přes 3 000 různých etnik. Více než miliarda obyvatel. To vše je Afrika.
A rozdíly jsou veliké i ve zdánlivě velmi příbuzných lokalitách. Například severní Afrika. Jak velký je kulturní rozdíl v islámských zemích, jako je Egypt, Libye, Maroko, Tunisko a Alžírsko! Ani Východní Afrika není stejná. Etiopie je úplně jiná než Keňa a ta je zase jiná než Tanzanie. V mnoha zemích se mluví svahilsky a přitom jsou vzájemně tolik odlišné. Země, kde byli Britové jsou jiné, než ty, kde byli Francouzi a úplně jiné, než ty, kde byli Němci nebo Portugalci.
Afrika je velmi pestrý kontinent a pro cestovatele je na něm ještě stále co vidět a objevovat.
Kilimandžáro - hora, na kterou může vylézt každý
„Je to nejdemokratičtější šestitisícovka na světě,“ chválil kdysi můj kamarád Torben nejvyšší horu Afriky. „Stejně jako je pivo nejdemokratičtější chlast,“ dodal a otevíral další dvě lahve se žlutou etiketou, na které se vypínal zasněžený vrcholek kopce. Etiketu přetínalo červené pole s bílým nápisem KILIMANJARO.
sobota 28. prosince 2013, 18:15
„Dědictví po Němcích,“ pokračoval Torben a dlouze se napil. „Dneska to patří Jihoafričanům, jako vaše Plzeň. Sranda, co?“ a odmlčel se. Seděli jsme tehdy v malé hospodě v Arushe a dumali o tom, jak zachránit starou dobrou Afriku.
Kilimandžáro je opravdu nejdemokratičtější šestitisícovka (přesněji téměř šestitisícovka – 5 895 m n. m.) na světě. Jako jediná totiž dovoluje, aby se na její vrchol dostal někdo, kdo nemá horolezecký výcvik. Není to žádná procházka Stromovkou, ale když máte sílu a vůli, tak se na vrchol dostanete. Proto je výstup na Kilimandžáro tak populární a proto jej absolvuje stále více lidí. Možná ke škodě masívu a starých legend.
Na úpatí Kilimandžára rostou baobaby. Tady ještě vládne romantická nálada.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Není to vlastně hora
O Kilimandžáru se vždy mluví jako o hoře, ale je to ve skutečnosti horský masív. Tvoří jej tři nečinné vulkány Shira, Mawenzi a Kibo. Právě vrcholek vulkánu Kibo se pne až do výšky 5 895 m n. m. a je nejvyšším bodem afrického kontinentu. Má hrdé jméno Uhuru – Vrchol svobody. Jen těžko byste ale našli někoho, kdo by vám řekl, že nejvyšším bodem Afriky je Uhuru nebo Kibo, pro všechny je nejvyšší horou Afriky zcela samozřejmě Kilimandžáro – Svítící hora. Ve starých německých mapách ji můžete najít i pod názvem Kaiser-Wilhelm-Spitze – hora císaře Viléma. Ale zkuste si to vyslovit nahlas a dívat se při tom na nějaký hodně romantický záběr hory. Brrrr, to prostě nejde.
To, co je pro nás celoživotní zážitek, je pro místní nosiče denní chleba.
FOTO: archiv autora
Němci byli první na vrcholu (i když…)
6. října 1889 stanul na vrcholu Kilimandžára Hans Mayer. Zasloužil si to. Pokoušel se vystoupit na vrcholek třikrát během tří let. První pokus musel vzdát, když narazil na souvislou vrstvu sněhu a ledu a nebyl na to vůbec vybavený. Druhý pokus mu překazila revolta domorodců, kteří odmítali německou nadvládu nad svým územím. Ke třetímu pokusu se ale vydal výborně připravený. Jeho tým se skládal z devíti nosičů, horského vůdce, kuchaře a slavného rakouského horala Ludwiga Purtschellera. Legenda vypráví, že pod vrcholek dorazili už 3. října, ale že počkali s výstupem až na 6. října, kdy měl Rakušan 40. narozeniny. Krásný dárek k narozeninám. Tak Němci (a Rakušané) dobyli vrchol Afriky.
Jenže zlí jazykové (především ti afričtí) rádi dodávají, že pány Mayera a Purtchellera vyvedl na Uhuru jakýsi Johannes Kinyala Lauwo z kmene Marangu. A s úsměvem dodávají, že se mu jakýmsi nedopatřením podařilo vystoupat na Uhuru už před Evropany, a to dokonce několikrát. Byl to německý vládní zvěd, tak si zcela demokraticky vyberte, kdo tam byl první. Je to přece nejdemokratičtější skoro šestitisícovka na světě.
Na podobný záběr se musí dlouho čekat, nebo musí mít člověk štěstí.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Magická hora
Vybavuji si úplně jasně, jak jsem ji spatřil poprvé na vlastní oči. Už dva dny jsem se potuloval po keňském Amboseli, odkud je na Kilimandžáro jeden z nejlepších pohledů. Chtěl jsem ten kýč zažít. Milovat Afriku a nevidět Kilimandžáro, to přece nejde. Věděl jsem dobře, že je nejkrásnější za východu nebo při západu slunce, a tak jsem vstával každý den za svítání a hleděl do mlhy a mraků. Nic nenasvědčovalo tomu, že by kousek od nás měla vůbec nějaká hora být. Až třetí den ráno začalo slunce z mraků postupně odhalovat tu nádheru. Možná bylo až směšné, jak člověk tajil dech a modlil se, aby vítr nepohnul mraky a ten pohled nezakryl. Trvalo to celé deset patnáct minut. V podvečer jsme dostali přídavek. Kilimandžáro při západu slunce. Navíc s početným stádem slonů. A na téměř celou hodinu.
| Přečtěte si zajímavý článek o slonech v Amboseli. | |
FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo |
Schyluje se v Amboseli k ekologické katastrofě? |
Od té doby jsem byl v jejím okolí mnohokrát, a mnohokrát jsem zažil zklamání lidí, kteří se pohledu na Kilimandžáro nedočkali. Je třeba s tím počítat. Tady žádná záruka neplatí a nezmohou s tím nic ani spotřebitelské svazy EU, ani nově ustanovená „Újma z radosti z dovolené“ v našem novém Občanském zákoníku. Kilimandžáro se vám buď ukáže, nebo ne.
Nádherný úsek výstupu. Vřesoviště.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Trek na vrchol Uhuru
Dnes je vrcholek Uhuru ve výšce 5 895 m n. m. Je ovšem docela možné, že zažijeme velkou změnu. Uhuru totiž není klasickým vrcholem nějaké skály. Je to nejvyšší bod prstence kráteru Kibo. Uvnitř vulkánu probíhá nenápadně velmi složitý proces, který může vyvrcholit propadnutím hory do svých vlastních útrob. Proslulý kráter Ngorongoro na tom byl kdysi podobně. Ngorongoro byl nečinný vulkán téměř tak vysoký jako Kilimandžáro. A jednoho dne se zhroutily jeho stěny dovnitř vulkánu. Více než 2 000 m n. m. výšky v mžiku zmizelo. Ohromné množství materiálu zaplnilo dutinu vulkánu a vytvořilo jednu z nejzajímavějších kalder na světě. Dnes je prstenec Ngorongoro ve výšce něco málo přes 2 600 m n. m. Pokud by se něco podobného stalo s Kibo, dá se předpokládat, že by se vrcholek prstence nacházel někde kolem 3 500 m n. m.
Při výstupu si uvědomíte, jak důležitý je dobrý spánek a jak je důležité mít dobré zázemí. Kdo to podcenil, ten trpí.
FOTO: archiv autora
| Užitečné rady pro ty, kteří se chystají s cestovní kanceláří do Afriky (a nejen pro ně) | |
Je tedy ten správný čas vydat se ještě na vrcholek, pokud to máte za svého života v plánu. Jako vždy a všude, i při plánování výstupu na Kilimandžáro, se vyplatí vzít rozum do hrsti a přemýšlet. Nedat jen na marketing, romantické popisy a obecná slova. Šest základních tras výstupu má různou obtížnost a různou kvalitu technického zabezpečení. Navíc na každé trase najdete několik způsobů, jak se na každou trasu vydat. Samozřejmě, každá možnost poskytuje jinou kvalitu služeb a je za jinou cenu. Internet může být dobrým rádcem, ale špatným pánem. Hodně lidí si objednalo přes internet výstup na Kilimandžáro za vynikající cenu, ale na místě dostalo jen základní služby, které jsou dobré pro zkušené horolezce nebo vysokohorské turisty, ale jsou naprosto nedostatečné pro ostatní. Poctivě zvažte své schopnosti a pak zvolte variantu, která vám nejlépe vyhovuje. Pak teprve řešte cenu.
Vše, co se během výstupu potřebuje, musí nosiči vynést nahoru a po skončení výstupu snést dolů.
FOTO: archiv autora
Na Kilimandžáro pravděpodobně půjdete jen jednou za život, tak se podle toho chovejte. Obecně platná rada zní, rozhodně se nenechte zlákat na výstup kratší než pět nocí a rozhodně se na výstup nepouštějte po nějaké zoufalé cestě nočním autobusem z Nairobi. Musíte být odpočatí, aklimatizovaní a silní. Kdo vám nabízí „zkratku“ je ničema a vůbec se s ním nebavte, chce jen vaše peníze! Je to váš čas, vaše energie, vaše peníze. Dejte je někomu, kdo si zaslouží vaši důvěru a kdo vám za to vše poskytne řádné informace a služby. Nechovejte se jako důchodce na nákupním výletě, kde si koupí hrnce, které nepotřebuje. Kdo vám nabídne základní výstup za cenu pod 1200 USD, je podezřelý.
Stály ty útrapy za to? Určitě!
FOTO: archiv CK Marco Polo
Odskočte si na safari
Výstup na Kilimandžáro neplánujte jako samostatný výlet. Byla by to velká škoda. Kousek od Kilimandžára leží mnoho klenotů africké turistiky. Kráter Ngorongoro, národní parky Serengeti a Tarangire. Dovolte si ten luxus a věnujte další 4 nebo ještě lépe 6 dnů života a vyrazte na safari. Národní park Tarangire je skvělou aklimatizační základnou. Zklidníte se před svou cestou na Kilimandžáro. Pochopíte trochu, kde to vlastně vůbec jste. Pochopíte, že hora sama není nic, někde stojí a je součástí nějakých souvislostí. Pochopíte pak mnohem lépe vše, co vám budou říkat nosiči vašich zavazadel, vaši horští vůdci, váš kuchař. Budete si mnohem více vážit jejich práce a sám výstup pro vás najednou dostane i trochu jiný rozměr, než „pouhý“ sportovní výkon.
Barva moře je na Zanzibaru úchvatná, tolik odstínů modré lze vidět jen málokde.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Když už jste v Africe, nechvátejte domů
A po výstupu se vydejte do Ngorongoro a pak do Serengeti. Když se pak rozhodnete odpočinout si na Zanzibaru, bude to už jen třešinka na dortu.
Podvratný prvek v egyptském národním sportu je spásou mnoha Evropanů
Zná to asi každý, kdo byl někdy v Egyptě. Pokud si chcete pořídit nějaký ten suvenýr, nevyhnete se smlouvání a ještě před tím přemlouvání obchodníků, ať nakoupíte právě u nich. Občas se dokonce zdá, že licitování o ceně je pro místní větší zábava než sledování oblíbeného fotbalu. I přesto lze ale v Egyptě najít místo, kde se nesmlouvá, a prodejci si turisty nedovolí sami oslovit.
26.12.2013 13:58 - Šarm aš-Šajch
Nákup alespoň jedné drobnosti k dovolené patří a v těchto případech, kdy jde návštěvník cíleně a dobrovolně za svým, se může jednání s prodejcem změnit v zajímavý zážitek, který přetrvá i po návratu domů. V letovisku Šarm aš-Šajch se dá na nákupy vyrazit třeba na proslulou hlavní třídu v Naama Bay. Výběr mužské části naší skupiny je od začátku jasný, panuje jednoznačná shoda dovézt lepším polovičkám nějaký hezký šátek.
Při procházce po nákupní třídě v Naama Bay musíte počítat s místními prodejci, kteří se vás budou snažit přesvědčit o kvalitě svého zboží.
FOTO: Vojtěch Pospíšil, Novinky
Prodejce je rychle vybrán a začíná boj o výslednou cenu. Snaha o hromadný nákup trhovce zaujala, evidentně vycítil šanci na dobrý obchod, ale stejně začíná na nesmyslné ceně. Kontrujeme naší nabídkou v nezvyklé výši a slavíme úspěch, prodejce je zaskočen. „Počkat, vy je chcete za 240? Proč ne za 250?“ diví se částce, na kterou evidentně není zvyklý.
Zbavíte se jich jen těžko
Hra pokračuje a náš protivník nasazuje při vyslovení ceny výraz, jako kdyby měl z výsledné transakce živit půlku Egypta. Bavíme se dál, hrany se obrušují a představy se přibližují. Nakonec si plácneme a standardních 30 procent z původní ceny je dole. Odcházíme spokojeni a pobaveni, po chvíli však nastává vystřízlivění. Při chůzi po nákupní třídě se vnucuje jeden prodejce za druhým takovým způsobem, že se nejde ve skupině bavit s ostatními.
Děti beduínů prodávající nejrůznější cetky jsou podle mnohých turistů jen psychickým vydíráním. Situace však není jiná ani třeba v Indii, kde drobné předměty prodávají také malé děti.
FOTO: Profimedia.cz
Asi nejmarkantněji je tento nešvar znát u pyramid v Gíze. Při návštěvě v půli listopadu se dokonce mohlo zdát, že turisté jsou oproti prodejcům v menšině. Na svou „kořist“ se navíc vrhnou zkušeně už po vystoupení z mikrobusu a snaží se ji postupně zpracovat. Zbavit se jich lze jen velmi těžko, největší chybou je pak samozřejmě od nich něco koupit, jak už předem upozorňují naši průvodci. Nepomáhá ani slušně odmítat, o čemž se přesvědčila až příliš zdvořilá kolegyně, na níž se s každým „ne, děkuji“ nabalil další pouliční obchodník.
Trvalo, než pochopili
Jako černá ovce pak působí čtvrť SOHO Square taktéž v Šarm aš-Šajchu. Neznalý návštěvník se po chvilce možná zarazí, do všudypřítomných obchodů se ho totiž nikdo nesnaží zatáhnout a při pokusu o sražení ceny prodejce jen nesouhlasně zavrtí hlavou. Od vybudování čtvrti před šesti lety tam totiž platí jedno základní pravidlo, při jehož vyslovení si jinde v Egyptě možná ťukají na čelo – nesmlouvá se. A evidentně to slaví úspěch.
Ačkoli by cestovatelé měli respektovat zvyklosti zemí, které navštěvují, mnohým západním turistům je smlouvání z duše nepříjemné a přijde jim často i nedůstojné. Právě pro ty může být podobný projekt spásou.
Egyptské SOHO Square nabízí kromě obchodů i zábavu.
FOTO: Vojtěch Pospíšil, Novinky
„Ze začátku bylo těžké přesvědčit obchodníky, aby snížili ceny na 70 procent z původní hodnoty a byli konkurenceschopní, ale za nějaký čas to pochopili,“ říká Jacques Peter, šéf místního Savoye, který stojí za výstavbou čtvrti a pronajímá veškeré prostory.
Za porušení pravidel vyhazov
Dodržování pravidel se daří i za pomoci poměrně tvrdých sankcí. „Pokud by někdo porušil domluvu, do 24 hodin může dostat výpověď z nájmu,“ říká Peter a s pyšným výrazem doplňuje, že na čekací listině má přes dvacet zájemců o pronájem obchodu.
Netradiční a odvážný nápad se tak stal úspěšným i v prostředí, jež mu na první pohled vůbec nepřeje. SOHO Square se neustále rozpíná a přibývají nové možnosti nákupů a zábavy, ale zda se koncept rozšíří i dál, lze předjímat jen těžko. Na poměry Egypta se možná jedná o až příliš čerstvou novinku. Vždyť těch několik let, po které čtvrť existuje, je ve srovnání s pyramidami jako plivnutí do moře.
Zemřel konstruktér legendární zbraně Kalašnikov
Ve věku 94 lez zemřel tvůrce legendární ruské útoční pušky AK 47 Michail Kalašnikov. Oznámila to agentura ITAR-TASS s odvoláním na informaci, kterou poskytl mluvčí prezidenta regionální ruské Udmurtské autonomní republiky.
Svět má za sebou nejteplejší listopad v historii
Americký Národní oceánografický a meteorologický úřad (NOAA) zjistil, že letošní listopad byl nejteplejší za celých 134 let, kdy se globální teplota sleduje. Průměrná kombinovaná povrchová teplota moří a pevnin překonala o tři setiny stupně Celsia dosavadní rekord z roku 2004. Činila 13,68 stupně, což je o 0,78 °C nad průměrnou teplotou za celé dvacáté století.
Jihoafričané ukryli šest vzácných nosorožců v Botswaně
Díky turistům bylo do divoké přírody v Botswaně vysazeno šest nosorožců bílých. Veškeré náklady na tento projekt jsou kryty z fondu, do kterého ukládá společnost &Beyond část svých tržeb od turistů, využívajících její služby v jižní a východní Africe. Na záchraně této šestice nosorožců se podíleli i čeští turisté. Je to jeden z mnoha důkazů, že turistika nemusí jen škodit a ničit lokální přírodu a kulturu, ale může být velkým přínosem, když se ví, jak na to.
Zemřel představitel Bodieho ze seriálu Profesionálové
Ve věku 67 let zemřel herec Lewis Collins, oznámila BBC. Milióny diváků ho znají jako Bodieho z britského seriálu Profesionálové.
V Egyptě odkryli pět hlav královských soch
Pět hlav starobylých královských soch odkryli francouzští a egyptští archeologové u jihoegyptského města Luxor, které bývalo významným střediskem starověkého Egypta. O nálezu v sobotu podle agentury AFP informovalo egyptské ministerstvo pro starověké památky.
Vyhlásili jsme sbírku pro oběti tajfunu na Filipínách a vysíláme na místo tým
Lidé utíkají do bezpečí před ničivým tajfunem Haiyan
Foto: Reuters/Romeo Ranoco, courtesy Trust.org - AlertNet
Praha (10. listopadu 2013) – Přes centrální část Filipín se přehnal tajfun Haiyan, který si podle místních úřadů vyžádal nejméně 10 000 obětí a miliony lidí zanechal bez jídla a střechy nad hlavou. Člověk v tísni z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni okamžitě uvolnil 500 000 korun na pomoc obětem katastrofy. Zároveň vyhlásil veřejnou sbírku SOS Filipíny s číslem účtu 37893789/0300 a na místo vysílá koordinační humanitární tým.
Pomoc je možné posílat na konto sbírky SOS Filipíny 37893789/0300
Haiyan byl podle odborníků nejsilnějším tajfunem, který kdy zasáhl pevninu, jeho větry dosahovaly v nárazech až 275 kilometrů za hodinu a na některých místech podle BBC spadlo až 400mm srážek.
Kromě 10 000 obětí v centrální části země je dalších 300 potvrzených obětí a 2000 pohřešovaných na ostrově Samar. V provincii Leyte ničivý cyklón zničil 70 až 80 procent území a řadu pobřežních měst a vesnic srovnaly se zemí až patnáctimetrové vlny, v nichž se podle agentury Reuters utopily stovky lidí.
„Mnoho oblastí je po tajfunu zcela nepřístupných, a tak lze předpokládat, že počet obětí stále poroste,“ říká vedoucí humanitární programů Člověka v tísni Marek Štys. BBC hlásí, že nyní v zasažených oblastech chybí pitná voda, nefunguje elektřina, rychle dochází jídlo, zkolabovalo telefonické spojení i internet a infrastruktura je velmi poničená.
Podle údajů OSN žije v nejhůře postižených oblastech 18 milionů lidí. „Podle našich zkušeností bude situace na místě mnohem horší, proto na místo vysíláme vlastní humanitární tým, který by měl zjišťovat přesné potřeby lidí a práci na místě začít koordinovat,“ říká Marek Štys. „Tým bude mít k dispozici 500 000 korun z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni, tuto pomoc jsme připraveni podle aktuálních potřeb na místě kdykoli navýšit,“ dodává Marek Štys.
Lidé mohou na pomoc obětem ničivého cyklónu přispět prostřednictvím sbírky SOS Filipíny na číslo účtu 37893789/0300. V pondělí přibude i možnost přispět prostřednictvím dárcovské DMS zprávy nebo on-line platbou.
Pro více informací prosím kontaktujte:
Marek Štys, vedoucí humanitárních programů ČvT, 777 053 522, Marek.Stys@clovekvtisni.cz
Za znásilnění a rozpárání břicha mladé dívky padl v JAR doživotní trest
Na doživotí poslal v pátek soud v Jihoafrické republice 21letého muže, který letos v únoru znásilnil a brutálně zavraždil 17letou dívku. Johannes Kana rozpáral Anene Booysenové břicho a nechal ji svému osudu pohozenou v jámě na staveništi. Když ji našli, ještě žila.
Šéfa pákistánského Tálibánu zabili, tvrdí další zpráva
Při útoku bezpilotního letounu v Pákistánu zemřel šéf pákistánské odnože radikálního hnutí Tálibán Hakimulláh Mahsúd. V pátek to uvedly agentura Reuters a stanice BBC s odkazem na nejmenované bezpečnostní zdroje. Mahsúd byl pohřbíván americkými tajnými službami už v minulosti, dokonce opakovaně. Zprávy o jeho zabití se ale posléze nepotvrdily.
Otroci z Nepálu dřou na fotbalový šampionát v Kataru, téměř denně jeden zemře
Katar, který bude v roce 2022 hostit mistrovství světa ve fotbale, zaměstnal tisíce dělníků z Nepálu, aby postavili stadióny a další potřebné budovy s infrastrukturou. Nepálci pracují v otrockých podmínkách a v jejich důsledku téměř denně jeden z nich zemře, často na infarkt. Napsal to ve čtvrtek britský list Guardian.
„Chtěli bychom pryč, ale firma nás nepustí. Jsme bezmocní. Lituji, že jsem sem šel, ale co mám teď dělat? Chtěli jsme si vydělat, ale měli jsme smůlu,“ řekl listu jeden z Nepálců zaměstnaných při výstavbě zcela nového města Lusail.
Projekt má rozpočet 45 miliard dolarů (862 miliard korun) a jeho součástí je i výstavba nového stadiónu pro 90 tisíc návštěvníků.
Nepálci v Kataru jsou novodobí otroci, napsal Guardian. Většinou zadlužení dělníci, kteří se do Kataru dostali přes zprostředkovatele, jimž museli zaplatit, přespávají ve špinavých ubytovnách v pokojích pro až 12 osob.
Zaměstnavatelé jim podle listu berou pasy, aby nemohli utéct, občas jim celé měsíce neplatí a dokonce jim odpírají i přístup k pitné vodě na staveništích v poušti.
Bez jídla celý den
Pracovali jsme s prázdným žaludkem 24 hodin. Dvanáct hodin práce a pak celou noc bez jídla. Když jsem si stěžoval, nadřízený na mě zaútočil a vykopl mě z tábora bez peněz. Musel jsem žebrat o jídlo u ostatních dělníků,“ řekl novinářům 27letý Ram Kumar Mahara.
Tyto podmínky a neskutečný počet úmrtí dělníků ve skutečnosti ukazují, že už to není jen nucená práce, ale otroctví.Aidan McQuade
Nepálská ambasáda v Dauhá jen mezi 4. červnem a 8. srpnem zaznamenala 44 úmrtí těchto dělníků. To znamená, že bezmála každý den zemřel jeden dělník. Více než polovina z nich zemřela na selhání srdce či v důsledku nehody na pracovišti. Na velvyslanectví se také obrátily tři desítky pracovníků, kteří žádali o ochranu před svým zaměstnavatelem, jenž se k nim podle jejich tvrzení chová brutálně.
Podle Guardianu vyvolávají zjištění pochyby, zda by se šampionát v Kataru měl konat. Katar je díky svým zásobám ropy a plynu jedním z nejbohatších států na světě, Nepál naopak jedním z nejchudších.
„Je to jasný důkaz systematického použití nucené práce. Tyto podmínky a neskutečný počet úmrtí dělníků ve skutečnosti ukazují, že už to není jen nucená práce, ale otroctví,“ komentoval kauzu ředitel organizace za práva zaměstnanců Anti-Slavery International Aidan McQuade.
Komitét, který dohlíží na přípravy mistrovství v roce 2022, bere podle svého vyjádření zjištění Guardianu vážně. „Byli jsme informováni, že se nařčeními zabývají příslušné vládní úřady,“ uvedl.
Stadióny, hotely i letiště za sto miliard
Námezdní dělníci ze zahraničí v Kataru tvoří 90 procent pracovní síly. Nepálců je 40 procent. Předpokládá se, že v souvislosti s mistrovstvím najme Katar až 1,5 miliónu dalších pracovníků.
Katar za výstavbu nových stadiónů, ubytoven, silnic, letiště i vysokorychlostní železnice odhadem utratí 100 miliard dolarů (téměř dva bilióny korun).
Práce vztahující se k fotbalovému šampionátu jsou přitom součástí ještě širšího plánu přebudování pouštního emirátu v příštích dvou desetiletích.
Má se za to, že v otrockých podmínkách žije na světě až 21 miliónů lidí.
Na loď Greenpeace vtrhla ozbrojená ruská jednotka
Loď s ekologickými aktivisty z organizace Greenpeace v Barentsově moři na severu Ruska obsadili ozbrojení a maskovaní příslušníci ruské bezpečnosti. Stalo se tak den poté, co se aktivisté pokusili vylézt na ruskou ropnou plošinu, aby tak protestovali proti těžbě v arktických vodách. Informovala o tom stanice BBC.
20.9.2013 9:58 - Moskva
Plavidlo nazvané Arctic Sunrise s třiceti aktivisty na palubě obsadila asi patnáctičlenná jednotka ve čtvrtek večer. Podle aktivistů mířili příslušníci na jejich hlavy, když loď obsazovali. Moskva k tomu pouze uvedla, že zasahující jednotka byla před vstupem na loď nucena vyslat varovné výstřely.
Greenpeace se domnívají, že komando patří k ruské tajné službě FSB. Agentury uvádějí, že se jednalo o pohraničníky z pobřežní stráže.
Aktivisté z Greenpeace se ve středu pokusili vylézt na ruskou ropnou plošinu Prirazlomnaja.
FOTO: ČTK/AP
Aktivisté také tvrdí, že s lodí pluli v mezinárodních vodách a jednotka neměla k zásahu právo. Vyzvali ruského prezidenta Vladimira Putina, aby se zasadil o jejich okamžité propuštění.
Úder přišel den poté, co se aktivisté pokusili obsadit ropnou plošinu Prirazlomnaja, kterou v Barentsově moři provozuje ruská státní společnost Gazprom. Ruské ministerstvo zahraničí následně skupinu nařklo z „agrese a provokace“.
Očekává se, že loď plující pod nizozemskou vlajkou zakotví v ruském přístavu Murmansk, uvedla BBC.
USA musí vykrvácet, pokračujte v útocích, vyzval šéf Al-Káidy Zaváhrí
Vůdce teroristické sítě Al-Káida Ajmán Zaváhrí zveřejnil další nahrávku, na níž příznivce vyzývá k novým útokům na půdě Spojených států. I údery osamělých bojovníků podle něj můžou způsobit těžkosti a vést k „ekonomickému vykrvácení USA“. Informovala o tom agentura Reuters.
"Jako jsme Američany porazili ve válkách v Somálsku, Jemenu, Iráku a Afghánistánu, měli bychom pokračovat... tažením na jejich vlastní zemi," řekl šéf organizace Al-Káida v nahrávce, která se objevila na internetových stránkách islamistů.
"Měli bychom se snažit nechat Ameriku vykrvácet ekonomicky tím, že ji budeme nutit k velkým investicím do ochrany bezpečnosti, jelikož slabým místem Ameriky je její ekonomika, která už kvůli výdajům na vojenské akce a bezpečnost začala pokulhávat," dodal Zaváhrí.
Zaváhrího projev se objevil na internetu den po 12. výročí teroristických útoků z 11. září 2001 na Spojené státy. Zaváhrí vyzval především k akcím menšího rozsahu, ale současně vyjádřil naději, že se časem dočká i významnějšího úderu.
Zaváhrí zároveň vyzval muslimy, aby nekupovali americké a vůbec západní zboží.
Egypťan Ajmán Zaváhrí byl mentorem vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina. Vedení organizace převzal po předloňském dopadení a zabití bin Ládina americkým komandem. Má se za to, že Zaváhrí se stejně jako bin Ládin donedávna skrýval v Pákistánu. Pákistánské služby však před dvěma lety uvedly, že se přesunul na západ a střídá různá místa pobytu mezi Jemenem a Somálskem.
